Květen 2014

Floral dress

20. května 2014 v 19:25 | Kerr |  INspirace
Blíží se teplounko (omg co to píšu za slova:D) a s ním i sukně, kraťasy a šaty. V poslední době se hodně rozšířil pojem "floral dress" A co vy, jak se vám tyto šaty líbí? Já jsem tomu taktéž propadla a jedny si pořídila. Dlouho jsem je hledala ve všech možných obchodech, ale nikdy nebyly takové, jaké bych si úplně představovala. A když už byly nějaký dobrý, pod čtyři stovky nestály. Neuvěřili byste, kde jsem tyhle nádherný šaty sehnala a kolik stály. (Ty šaty jsou ramínkové, ta košile k nim nepatří)
Samozřejmě jsem je neobjevila nikde jinde, než v sekáči a stály kolem osmdesáti korun:D Přitom byly naprosto nové a bez nějakých dírek nebo jiných škod. Jsou naprosto krásný, jak už jsem říkala jsou ramínkové, ale ty ramínka jsou širšý (skoro jako krátký rukáv) a dají se nosit i vodorovně, taky to vypadá pěkně:) Hlavně se dají pěkně "přeseknout" třeba tou džínskou, takže to pak udělá pěknej pas, dají se ale nosit i s koženou bunďičkou a nevypadá to špatně i s legínama:) Hlavně! To můžu nosit k Martenskám, což je bod, který řeším jako první, protože žádný balerínky si teda brát nebudu:D Tákže, s těmahle šatama jsem naprosto spokojená. A co vy, taky jste propadli kouzlu květovaných šatů?


Day 4: Co bych chtěla stihnout před svojí smrtí

18. května 2014 v 11:44 | Kerr |  Podporuji
Tohle je hodně široký pojem. Samozřejmě bych chtěla mít rodinu. Jsou to mateřské pudy a dívka, která tvrdí, že dítě nechce lže. Může mít jiné priority, ale zavrhovat děti není normální. Strašně bych chtěla mít velkou rodinu, nejmíň tři děti. Také bych chtěla navštívit cizí země. Londýn, Paříž, ale klidně i země na jiném kontinentu. Každý člověk touží po uznání a samozřejmě, že bych se do dějin ráda zapsala i já. Problém je tne, že nevím jak nebo čím. Napsat nějakou knihu, která se vryje do hlavy každému b ybyl krásný, leč nesplnitelný sen. bude mi ale stačit když budu mít tu čest do nějakého šasopisu vůbec psát. Chtěla bych mít velkého psa. Pro někoho je to normální věc, mít vedle sebe velkého zvířecího kamaráda. Jenže já jsem holka z panelku a pro mě byl úspěchem jen králík. Když budu mít dům, tak jednou z prvních věcí jevelký pes. Taky bych chtěla jezdit na koni. Asi bych si nevzala na starost svého koně, ale jezdit bych pořád chtěla. Skauting, to je věc, které se chci věnovat co nejdéle. Ráda bych se stala vedoucí a vedla tábory a různé akce:) Chtěla bych jet na koncert SOAD a získat od nich podpisy. Další věcí je nějaký zážitek, který bude fakt "vodvaz". Nevím, co by to mělo být, ale jelikož se bojím výšek i hloubek tak pro mě bude adrenalin téměř cokoliv. Chtěla bych jet na větši skautskou akci, což se mi podaří v léte- Středoevropské Jamboree" Strašně bych chtěla plavat s delfínama:3
Těch věcí je hrozně moc a je možné, že všechno bude úplně jinak. Jedno ale vím jistě- až budu umírat, chci si říct "stálo to za to!"

Tak nějak spokojená.

16. května 2014 v 21:15 | Kerr |  Diář
Strávila jsem půl hodiny čtením si starých článků. Je fajn, mít tady tohle. Víte, když vám není nejlíp tak si přečtete tohle všechno a občas se usmějete nad něčím, co se vám stalo a skoro byste na to zapomněli. Nevím, jakej máte postoj ke článkům, které jsou vyloženě deníčkové. Což je vlastně otázka, na kterou jsem se chtěla zeptat jako první. Já si myslim, že je fajn to prostřídávat, ale stejně by mě zajímal váš názor.
Zítra jedu na celý den pryč. Svítiprdky mají závody. Jsem asi nervoznější, než ony samy. Pochopte, byla to především moje starost na všechno je připravit, a ted se najednou ukáže jak dobře jsem je naučila a co si zapamatovaly. Doufám, že jsem je moc nevystrašila zdravovědou. Já tohle všechno špatně snáším a nemám zrovna veselý vzpomínky na minulý rok našich závodů, kdy jsme museli ošetřovat otevřenou zlomeninu a useknutou ruku.. No, konec špatným myšlenkám:D Jen je za to dvakrát víc bodů a tak jsem se snažila je to hodně připravovat.
Takže se mějte krásně, užijte si sobotu (prý má ale pršet)

Day 3: Tvoje oblíbené televizní seriály

16. května 2014 v 7:00 | Kerr |  Podporuji
Wow, tohle je pro mě poněkud horší téma. Na žádné seriály se pravidelně nekoukám. Dřív jsem sledovala hodně seriálů na Disney. Jojo, je to pro malý děti, ale bavilo mě to. Byly to seriály na odlehčení, často jsem je měla puštěné jako "kulisu", když jsem třeba uklízela. Pravdou je, že se tomu musí zasmát snad každý, takže mi to pomáhalo, když jsem měla špatnou náladu. Ačkoliv už na to teď tak často nekoukám, pořád si pamatuji úvodní znělky a některá jména postav:D
Dalším seriálem, na který jsem koukala často jsou Simpsonovi. Nemusím vám je představovat, zná je každý. Na ty se samozřejmě podívám taky, ale jelikož je dávají ve stejnou dobu, kdy se koukáme na něco jinýho, moc se mi nepoštěstí a v televizi je vidím jen příležitostně. Další věcí je, že se na televizi nekoukám tak, že bych si k ní sedla a prostě jen bezmyšlenkovitě seděla a nic nedělala.. Musím být zaměstnaná i nějak jinak, protože jinak mi to přijde jako mrhání časem. (A ne, neberu to jako odreagování.) Strašně dlouho mi utkvěla v hlavě tahle parodie, kterou Homer zvládl fakt parádně:D (bude v c.č., sorry za komplikace)

Day 2: tvoje oblíbené jídlo a pití

15. května 2014 v 7:00 | Kerr |  Podporuji
Dneska se mám věnovat jídlu a pití. Začněme třeba tím jídlem.
Já jsem strašně náročná, co se jídla týče. První věcí je, že nejím maso, ryby ale ano. Houby, to je věc, kterou bych nestrčila do pusy. Ráda je sbírám, ale opravdu je nejím, nechutnají mi. Dále je to třeba taková hořčice. Tu nemůžu vystát a když v něčem je, zkazí mi to naprosto chuť toho jídla. Na druhou stranu to ale není tak strašné jako u hub a tak to sním. Naprosto nesnáším šípkovou omáčku. Je to tak odporný, naprosto se mi zvedá žaludek a to vážně budu o hladu, než abych to nesnědla. Abyste si ale nemysleli, že zase nejím nic, tak vám zde vypíšu, co tedy jím ráda.
Miluji všechno sladké. Když tam není mák. Tvarohové buchty, buchtičky se šodo, mňam! Naprosto miluji ovocný salát, který dělají v Chorvatsku. Na palačinky si teda taky potrpím už jen kvůli tomu, že je to jedno z mála jídel, které umím udělat sama. Mám ráda třeba zeleninový salát s balkánským sýrem, tofu se zeleninou a rýží, vlastně celkově miluji rýži a rizoto, takové lečo bych mohla jíst od rána do večera a čínské nudle taktéž. Naprosto, naprosto miluji sójové maso s mrkví a nudlemi! Mám ráda i kuře v paprice, akorát bez toho kuřete.. Prostě tu omáčku. Stejně tak jako svíčkovou. Miluji tu omáčku s knedlíky a pořádnou, pořádnou porcí brusinek.
Co se týče pití, to se u mě často mění. Mám ráda džusy a to jakékoliv, ať už ten obyčejný jablečný, tak třeba i ananasový nebo různé tropické směsy. Samozřejmě mám ráda i minerálky, ty si ale nedopřávám tak často, protože jsou ceny až moc přetažené, stejně tak jako u nápojů jako je cocacola nebo fanta. Když jdem do restaurace, vždycky si dávám Sprite. Třeba takové mléko bych samotné nevypila, ale snažím se pít vodu s citrónem a pak postupně přecházet na vodu, kterou jsem vypít do nedávna nemohla.

Day 1: Popiš sama sebe

14. května 2014 v 7:00 | Kerr |  Podporuji
Sakra, tohle vůbec neumím. Popisovat sama sebe mi prostě nejde.
Jmenuji se Karolína a ačkoliv jsem donedávna své jméno neměla ráda a nechávala si radši říkat přezdívkami, teď už takové oslovení překousnu. Už od třetí třídy píšu svůj osobní web, zúčastňuji se literárních soutěží a sama píšu různé povídky.
Ale kdo opravdu jsem? Vlastně bych zvládla charakterizovat jen svůj zevnějšek. Dlouhé hnědé vlasy postupně zesvětlené do blond, modré průzračné oči, vysoká, hubená. Co se týče mé povahy, tu popsat bohužel nedokážu. Občas svými reakcemi překvapím i sama sebe.
Jsem samotář, vystačím si sama s knihou v ruce, ale zároveň někdy někoho potřebuju abych věděla, že všem nejsem tolik ukradená. Sice to někdy vypadá, že není člověk, kterého bych měla ráda, jsou takoví, jen neumím natolik vyjadřovat city a lidi to pak blbě chápou. Není moc lidí, kteří by mě zajímali, vlastně jsou mi skoro všichni jedno, ale ačkoliv nechci, dokážu se vcítit do ostatních a pak mám potřebu uklidňovat je. Mám velkou fantazii, takže někdy jen tak jdu domů a začnu se hrozně smát, protože si představím něco hrozně vtipnýho. Mám ráda černý humor. Často používám ironii a některé lidi tím ohromně štvu, kdo mě ale zná líp pozná, kdy co myslím vážně.

30 Days

13. května 2014 v 7:00 | Kerr |  Podporuji
Ahoj ahoj! Začínám s novým projektem "30 Days". Objevila jsem ho u jedné blogerky a opravdu se mi líbí, protože si myslím, že mě tak poznáte o trochu víc. Je tam spousta návrhů na články, takže to nepojmu jako "nějakej nudnej" projekt, ale jednoduše to zařadím do normálních článků, takže snad mi to vydrží, držte mi palce a těšte se:)

Anorexie, aneb tlustá stehna II.

12. května 2014 v 7:00 | Kerr |  Vlastní tvorba
Musím se pochlubit, že první dny šly opravdu dobře. Ráno to ale bylo nejhorší, nenacpat do sebe nic, po čem bych mohla přibrat. Většinou mi stačilo pořádně se napít a rychle jít do školy. Chodila jsem převážně rychlejší chůzí, abych spálila více kalorií, jak jsem se dočetla na blogu o anorexii. Svačiny jsem si do školy nebrala a obědy jsem vynechávala, nebo jedla jen úplně trochu. Bylo to většinou jediné jídlo z celého dne. Odpoledne jsem to docela zvládala, hodně jsem cvičila, chodila na procházky ven nebo se prostě zabavila nějak jinak, když jsem ale vážně nevěděla co, zobla jsem si třeba olivy nebo jedné kuličky hrozna. Večer přicházela mamka domů a tak musela nabrat dojmu, že už jsem jedla. Většinou jsem jen našpinila talíř, aby to vypadalo, jako že už jsem jedla. Vycházelo mi to tak přesně šest dní, skoro týden. Pak jsem ale jednou vstala a měla děsné křeče v břiše. Pomalu jsem ani nevylezla z postele, jak strašné to bylo. Nakonec jsem se ale podívala na svá stehna a řekla si, že mi ta bolest za to stojí. Při česání vlasů mi jich zbylo na kartáči mnohem víc. Nevím čím to je, ale co, vlasů mám dost, tak to řešit nebudu. Když jsem přišla do školy, přišla za mnou Ava, se kterou jsem se občas vídala na obědech nebo při cestách domů. "Hele, neděje se něco? Jsi nějaká zamlklá."
"Ne, všechno je v pohodě."
"Dobře, ale kdyby cokoliv, tak přijď, jasný?"
"Neboj se o mně, jenom něco v rodině."
"Ok, jak myslíš. Jdu na hodinu, měj se."
Nemusí se strachovat. Vždyť se nic neděje. Jsem pořád stejná. Odešla jsem bez oběda a běžela domů. Okamžitě jsem ze sebe sundala všechno oblečení a šla na váhu. Na začátku to bylo 61.5 kilogramu. Teď je to 55 kilo. Fuj, jsem tlustá, tak tlustá. Ale aspoň, že jsem zhubla o něco málo. Celé odpoledne jsem strávila tím, že jsem lepila obrázky inspirace do mého sešitu. Stala jsem se tím posedlou, fakt mě to baví. Když mi pod prsty prochází všechny ty štíhlé dívky, chci být jako ony! Jinak se ale vlastně nic v mém životě neděje.

Film Orphan//drama, horror

11. května 2014 v 7:00 | Kerr |  Filmy
Ráda bych se dnes věnovala filmu, který nese název Orphan, tedy sirotek.
poster
Vše to začíná tím, když si rodina Colemanových usmyslí, že adoptuje holčičku. V sirotčinci je zaujme jedna pěkná, chytrá dívka malující krásné obrazy. Přivezou si jí do nádherného moderního domu uprostřed lesa, kde už na devítiletou Ester čeká bratr a němá mladší sestra. Vše se zdá v pohodě do té doby, než Ester nastoupí do školy. Utahují si z ní, protože neustále nosí kolem krku a zápěstí jak říkají děti "obojky jako pejsek". Náhle její spolužačka spadne z dětské prolézačky a zlomí si nohu. Pak je záhadně zabita sestra ze sirotčince. Byla to jen náhoda? Poté vypukne požár na dětském domku, ve kterém je uvězněný bratr. Stále si myslíte, že je to jen náhoda?

Konec pesimismu

10. května 2014 v 21:10 | Kerr Knock^.^ |  Diář
Ahoj!:)

Začíná nám jaro, období rozkvetlých květin, sluníčka, alergií.. :D Nějak ze mě opadla ta zimní pesimistická nálada, teda aspoň si to říkam, tak mě v tom nechce. Chtěla bych poděkovat za komentář u předchozího článku, který odkazoval na skvělou písničku Largen then life! Pomohla mi:) Jo, takže buď dneska, nebo ještě zítra začnu s předělávkou blogu a uvidím, jak se to bude vyvíjet. Každopádně, držte mi palce a hlavně silný nervy!
Díky za trpělivost a stálou návštěvnost, vážím si toho a vážím si každého člověka, komentáře a jednoduše toho, že mi věnujete čas! Je mi líto, že zde nejsem aktivní, ale přednost pro mně má skaut, rodina a samozřejmě škola, děkuji za pochopení.
"Už je to dávno, co jsme hráli v Praze, ale je to jedno z měst, které miluji. Vzpomínám si, že jsme
bydleli na kopci, odkud bylo vidět celé město. Skoro jsem nespal a brzy ráno jsem se šel projít.
Pršelo a nikdo nikde nebyl. Praha má nádhernou architekturu. I setkání s obyvateli bylo úžasné.
Lidé byli příjemní a všude byly nejkrásnější dívky, jaké jsem kdy viděl. Celé mi to připadalo velice umělecké.
Doufám, že tam brzy budu moct zase přijet." -Serj Tankian♥