Nemůžu, nevím, nechci

26. dubna 2014 v 22:10 | Kerr Knock^.^ |  Diář
Já vážně nevím, co tady teď vlastně dělám. Nevím, kolik lidí sem chodí, pokud vůbec. Nevím, koho zajímají moje články, pokud tady někdo takový vůbec je. Vlastně teď přemýšlím nad různými věcmi. Třeba bych potřebovala člověka, kterému to můžu všechno říct. Ne psychologa. Nebo jinýho cvokaře. Prostě člověka. Kámoše. Někoho komu můžu věřit. On někdo takový je. Jen už se nevídáme tak často a když už jsme spolu, nechci mluvit zrovna o těch zlých a hnusných věcech... Možná je to tak lepší. Vypsat se na kus papíru a pak si to číst pořád dokola a uvažovat nad tím jen sama. Sama se sebou. Jen se svým já. Co je to "mé já"? Je to něco, co dokáží ovlivnit ostatní, dá se mé "já" změnit? Nebo je to něco s čím se už narodím a nejde to změnit? Je to kus sebe, které prostě zůstává po celou dobu života stejné? Ale to by pak znamenalo, že je má mysl, můj mozek silnější než mé já. A to snad nejde, nebo ano? A jak to vlastně je u mně, jak je to u ostatních. Řídí se člověk více srdcem, nebo mozkem? Nechci odpověď "záleží na situaci", chci to prostě vědět, hned teď. Nechci čekat. Nechci žárlit. Proč existuje tak pitomá vlastnost? Copak by se bez ní lidstvo neobešlo? Jak jí zabránit? Jde to vůbec? Kladu si otázky, na které mi zřejmě nikdo nedokáže odpovědět. Ne tak, jak to potřebuji. Nechci žádný logický vysvětlení. Chci porozumění, člověka, který je na tom stejně. Proč se s lidmi, které mám ze všech nejradši vidím tak málo? Nezvládám to. Nezvládám celý týden sedět ve škole, dělat jak moc jsem happy a přitom vlastně přemýšlet nad takovými otázkami. Jsem strašnej člověk.
Ten anděl. Ten anděl, na kterého čekám celé dny, který neopouští mou mysl ani v těch nejhorších chvílích. To on je ten, díky kterému se nevzdávám, díky kterému jsem taková jaká jsem. Je to on, kvůli kterému bych vypila jed, jen abych mohla být s ním. Vidět ho a společně se unést na andělských křídlech kamsi pryč, do říše snů a už se nikdy nevrátit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tia Tia | Web | 27. dubna 2014 v 13:12 | Reagovat

Já sem chodím a tvoje články čtu. Myslím, že je lepší se rozhodovat rozumem, protože to ti zabrání jednat nějak zbrkle nebo neuváženě. Zkus si pustit https://www.youtube.com/watch?v=LfJnmKre5D0 tohle, je to taková hrozně pozitivní písnička a pro mě má velký význam :)

2 Lea Lea | 29. dubna 2014 v 21:13 | Reagovat

I já tvůj blog čtu! :) A myslím, že nějakej takovej člověk, kterej by tě vyslechl, určitě je. Vždycky se někdo takovej najde. Zkus se zamyslet a otevřít očka. :)

3 Vali K. Vali K. | E-mail | 12. května 2014 v 20:02 | Reagovat

Já taky tvůj blog čtu a jsem ráda, že jsme se tenkrát seznámily! A ten dopis od tebe- to bylo něco tak krásného. Někdy si ho přečtu, i když ho znám už skoro nazpaměť. Jestli chceš, můžeš si se mnou psát na emailu, jako když jsme byly mladší :-).
A nejsi sama s tím, že se ve škole snažíš tvářit strašně šťastně. To já poslední dobou taky. Poslední dobou je všechno na nic. Ale co... Nebudu tady psát o svém osobním životě před ostatními.
Tak zatím ahoj a ozvi se mi prosím na email (pokud si teda se mnou chceš psát). Vali K.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Už je to dávno, co jsme hráli v Praze, ale je to jedno z měst, které miluji. Vzpomínám si, že jsme
bydleli na kopci, odkud bylo vidět celé město. Skoro jsem nespal a brzy ráno jsem se šel projít.
Pršelo a nikdo nikde nebyl. Praha má nádhernou architekturu. I setkání s obyvateli bylo úžasné.
Lidé byli příjemní a všude byly nejkrásnější dívky, jaké jsem kdy viděl. Celé mi to připadalo velice umělecké.
Doufám, že tam brzy budu moct zase přijet." -Serj Tankian♥