Tlustá stehna, aneb anorexie

30. března 2014 v 21:41 | Kerr Knock^.^ |  Vlastní tvorba
Běžím ze školy jak nejrychleji můžu, ale moc velká rychlost to nebude- nepředbíhám ani kluka, který jde volnou chůzí. Vybíhám schody vedoucí k mému domu a přitom šmátrám rukou v kapse. Vytahuji klíčky a ve chvíli už stojím uprostřed oranžové chodby. Strhávám ze sebe bundu, mikinu a kalhoty. Stoupám si před zrcadlo a začínám brečet. Opravdu jsem tolik tlustá, jak lidé říkají? Proč jsem si toho nevšimla dřív? Stojím na místě nejméně deset minut, prohlížím si na sobě každý, každičký detail a pomalu, pomalinku začínám sebe i své tělo nenávidět. Mám tlustá stejna, široká lýtka, břicho mám tlusté a na ruce taktéž nevypadají nejlíp. Sbírám bundu, kterou jsem předtím hodila na zem a věsím jí do skříně. Pak pomalým krokem odcházím do pokoje a zapínám počítač. Čekám na zapnutí, ale dnes to trvá podezřele dlouho- nebo se mi to jen zdá? Na stole mám nedopitou coca-colu a balíček neotevřených sušenek. Mám nutkání všechno spořádat, pak se ale podívám na svá stehna a okamžitě mě to přejde. Projíždím si různé stránky o hubnutí a zdravé stravě. Každou fotku dívky s vypracovaným tělem ukládám do složky "MyDream", kterou si dávám na plochu, přesně doprostřed. Měním si obrázek plochy a místo své narozeninové fotky na mě kouká ovocný talíř a čistá voda. Několik nejhezčích obrázků tisknu, vystřihávám a dělám z nich koláž, kterou pak lepím do nového sešitu. Nadepisuji ho "Dokážu to! Budu krásná" a prvních pár stránek věnuji tomu, jak nespokojená teď sama se sebou jsem, vypisuji podrobné poznámky a řeči od ostatních a komentuji nalepené fotky. Slyším klapnutí dveří. Do pokoje přijde mamka a z postele mě zvedá se slovy "pojď mi pomoct s večeří!". Neochotně se zvedám a pomáhám vybalit nákup. Rukou mi prochází několik sušenek, čokolád, bonbonů a marmelád. Všichni z naší rodiny mají rádi sladké. Po vybalení ale odcházím do pokoje.
"Vrať se, co chceš jíst?"
"Nic... Už jsem jedla."
Dneska vůbec nemám chuť na večeři, navíc jsem si přečetla, že bych neměla jíst po šesté hodině. Mamka se jen podívá vyčítavým pohledem, ale nic nenamítá, za což jsem ráda. Zbytek dne strávím v posteli přemítáním, jak změnit svůj život. Nakonec vpisuji do sešitu pár základních bodů, které budu od zítřka držet.
  1. Pij vodu. Pořád. Neustále.
  2. Když máš hlad, platí pravidlo číslo jedna.
  3. Když máš chutě na sladké, platí pravidlo číslo jedna.
  4. Ovoce dopoledne, zelenina odpoledne.
  5. Když už chléb, tak jen kůrky.
  6. Vynechám snídaně a večeře.
  7. Budu cvičit minimálně tři hodiny.
Zaklapávám deník a spokojeně usínám.

Tak, jako u každé nové povídky přichází vysvětlení. Ráda bych upozornila na chování se některých dívek na internetu, které nabádají ostatní dívky k anorexii. Nevím, jakým jiným způsobem, než příběhem, proto jsem se rozhodla pro novou sérii s názvem "Tlustá stehna, aneb anorexie."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 your-heather your-heather | Web | 5. dubna 2014 v 11:20 | Reagovat

Čteš mi myšlenky! Momentálně se nacházím na podobném místě - jsem tlustá jak prase a všechno začínám od začátku. Taky jsem si vyrobila sešit, taky vynechávám snídaně a večeře - jím jen obědy a pokud snídám a nebo jím večeři, tak jen něco malého. Vlastně se s tebou dost ztotožňuji. A cvičení - heh, taky to mám naplánované cca na 3 hodiny denně s pohybem. Hodně štěstí a budu ráda, když se ozveš :). Držím pěsti. Zvládneme to..

2 v. v. | Web | 6. dubna 2014 v 12:33 | Reagovat

jojo, je to posedlost, dobře, že o tom píšeš. Moje ségra si tím prošla a já k tomu jen odjakživa měla sklony, ale nakonec jsem spíš jen změnila životosprávu a začla jíst zdravě. nothing should be taken to extremes

3 fakynn fakynn | Web | 7. dubna 2014 v 13:54 | Reagovat

Strašně se mi ulevilo, že nakonec to vůbec nebylo o tobě. (Nemysli si, že jsem blbá nebo tak. Kolikrát se mi už stalo, že se z nich tohle fakt stalo) a snad vynechám myšlenku, že bych to nejraději taky začala dělat.
Máš skvělý nápad a určitě to budu sledovat.
(Vím, že jsem se dlouho neozvala, ale je toho moc. :/ )

4 vall-koko vall-koko | Web | 16. dubna 2014 v 14:57 | Reagovat

Máš úžasný blog!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Už je to dávno, co jsme hráli v Praze, ale je to jedno z měst, které miluji. Vzpomínám si, že jsme
bydleli na kopci, odkud bylo vidět celé město. Skoro jsem nespal a brzy ráno jsem se šel projít.
Pršelo a nikdo nikde nebyl. Praha má nádhernou architekturu. I setkání s obyvateli bylo úžasné.
Lidé byli příjemní a všude byly nejkrásnější dívky, jaké jsem kdy viděl. Celé mi to připadalo velice umělecké.
Doufám, že tam brzy budu moct zase přijet." -Serj Tankian♥