Věř, běž, peč a oslavuj vánoce!

14. prosince 2013 v 14:55 | Kerr Knock^.^ |  Vlastní tvorba
"Od severu k nám putuje pravá zima, během zítřejšího odpoledne čekejme klesnutí teploty až k minus pěti stupňům celsia." Hlásila postarší dáma na obrazovce. Mikuláš stiskl červené tlačítko a tím umlčel nejznámější hlasatelku pro plzeňský kraj. Hlasitě si povzdechnul přestože věděl, že ho nikdo neuslyší. Byl opět sám doma. Celé dny ležel na pohovce, převalovat se a když už měl opravdu velký hlad, vyndal si oplatky nebo objednal pizzu. Jen málokdy se mu dostalo do rukou poctivě připravené teplé jídlo, ale už si zvykl. Byl skromný, moc toho nežádal. Z venku byl slyšet strašný hluk. Dnes měl přebytek energie a tak se rozhodl, že se tam půjde podívat. Na jeho zvyky to byl opravdu zvláštní čin. Vždy mnohem radši čekal doma, než se vše uklidnilo. Oblékl si teplou bundu a na nohy nazul pantofle. "Odpočítávejte se mnou! Deset, devět!" Nejdříve nechápal, co se děje. Pak si všiml velkého stromečku na náměstí. "Nechcete podpořít- jé, neznáme se? Ty seš určitě Miky, já jsem Denča a chodím o ročník níž." S nadšením řekla pihovatá vysoká zrzka s úsměvem na tváři. "Hm, jo. Cože jestli chci?" Zeptal se Miky, úsměv však neopětoval. "Jsou Vánoce a ty seš celý týden doma. Do školy nechodíš a nevypadáš na to, že by si byl nemocný. Tak co je?" pokračovala dál energická dívka. "Hele, měl jsem něco s kotníkem a navíc nemam rád Vánoce." skoro ani nestačil doříct. Denče zděšením zaskočilo. "No tak to musíme změnit! Kotník máš v pořádku a já stejně potřebuju udělat nějaký dobrý skutek. Hele sorry, táta na mě čeká. Tady máš moje číslo, zavolej mi prosím." pravila a podala mu žlutý lísteček s devíti místným číslem. Miky si ho vzal a došoupal se zpátky domů. Teprve až když si lehl do postele začal přemýšlet nad tím rozhovorem. Bylo zvláštní, že se o něj tolik zajímala aniž by ho znala. Rozhodl se, že jí zavolá. Vyťukal její číslo a chvíli čekal.
"Halo?"

"Ahoj, tady Miky. Chtěla si, abych ti zavolal."
"No převážně jsem to chtěla i kvůli tobě. To je fajn, že voláš. Půjdem ven? Co zítra ve tři?"
"No.. Tak klidně. Tak ve tři."
"Fajn, přijdu k vám. Zatím."
Krátké pípnutí. Už to položila. Mikuláš byl na sebe pyšný. Konečně, po několika dnech s někým, kromě donášky pizzy, mluvil. Položil mobil na stůl a šel si lehnout. Zítřejší den byl krušný. Vstal po jedenácté hodině, čímž si opravdu zkrátil čas na nějaké přípravy. Najedl se, vyčistil si zuby a oblékl si čisté oblečení. Zrovna odbila třetí, když zaklapnul dveře. "Ahoj, tak co budem dělat? Nevím, kam.."
"Nenamáhej se." řekla dívka a zasmála se. "Uvidíš, kam půjdem. Vždyť jsou jen dva dny do Štědrého dne! Já tě ještě přesvědčím, že jsou Vánoce super svátky! Tak pojď." Chytla ho za ruku a přímo ho dotáhla do centra města. "Jdeme bruslit!" vykřikla radostně. Už jen nazouvání bruslí mu dalo pořádně zabrat. A když se postavil na nohy, okamžitě spadnul zpátky. Denča ho musela přidržovat jako malé batole, které se právě učí chodit. "No, a teď teprve začne sranda. Ukážu ti, jak máš bruslit." řekla ochotně. "V pohodě, s tátou jsme chodili bruslit. Zvládnu to!" sebevědomě přitakal Miky. Nechala ho tedy vstoupit na led jako prvního. Plácnul sebou během prvních pěti vteřin. Denča se jen snažila nesmát se příliš nahlas, ale nijak mu nepomáhala. Bruslila vedle něj, koukala se jak bojuje sám se sebou, jak se drží mantinelů a urputně se snaží alespoň popojet o půl metru. Netrvalo dlouho a oni museli odejít.
"A co teď?"
"Teď se půjdem podívat na trhy!" Když viděla jeho výraz, rychle dodala: "Ale ne ty normální, na Vánoční. Bude se ti to líbit." A opravdu. Neprodávalo se tam povlečení a ponožky, nýbrž svařené víno, cukroví všeho druhu, ozdoby na stromeček a dřevěné betlémy. Všude to krásně vonělo, blikalo všemožnými barvami a lidé na sebe byli vlídnější než kdy jindy. Nechápal, jak se jindy krušné ulice mohou změnit na takové poklidné místo. "Musím ještě něco zařídit. Klidně tady zůstaň, uvidíme se zítra ve stejný čas. Tedy jestli budeš chtít." snažila se překřičet repráky, které stály vedle nich. "Jasně, tak ve tři. Ahoj." Denisa se rozloučila mávnutím ruky a odešla do davu. A opravdu, jak slíbila, další den chvilku po třetí opět stála u jejich vchodových dveří.
"Ahoj, pojď dál, dneska mam něco já." Ujal se slova Miky a když vešla a zula si boty, odvedl jí do kuchyně. "Moje mamka se vártí z práce až zítra.." "Takže na Štědrý den a ty jí chceš upéct cukroví." doplnila ho. Vytřeštil oči a snažil se přijít na věc, díky které by poznala, co měl v plánu. "Včera si se zmínil u stánku s cukrovím, že jste doma nikdy nepekli. Tak mě to napadlo." vysvětlila a usmála se. Všechny suroviny doma naštěstí měli, takže se do toho mohli rovnou pustit. Nikdy neviděla člověka s takovým zápalem pro věc. Vykrajování těsta šlo rychle a snadno, takže to bylo naprosto nejvhodnější. Zároveň bylo spoustu času na to, aby mohl Miky říct, proč vlastně má takový odpor k tak pěkným svátkům. "Ono to není ani tak těma svátkama jako spíš tím, že je nemám s kým slavit. Táta je furt v práci v cizině a mamka se vrací pozdě z práce. Nic moc nestíhá. Proto peču, chci si to zkusit. Vlastně mám i stromeček, chci ho ozdobit předtím, než se vrátí mamka z práce."
Oba se na sebe usmáli a dali další plechy do trouby. "Tak, teď máme trochu času. Pomůžeš mi s tím stromkem?" Zeptal se a vzal do rukou starou krabici. "Strašně ráda." odpověděla a sfoukla vrstvu prachu z další krabice. Odnesli je do obývacího pokoje, kde už stál strom. "Kde si ho sehnal?" Je nádherný!" Rozplývala se Denča nad krásou bohatého modřínu. Společně věšeli červené koule a zlaté zvonečky.
"Máte to tady moc pěkný."
"Dík. Hele, proč mi vlastně tak pomáháš? Je to divný."
"Může to být divní jak chce. Znám tě ze školy a přišel si mi strašně fajn. Pohádala jsem se s kamarádem a přijde mi blbý být přes vánoce rozhádaný. Jenže to bysme museli chtít oba dva. Takže.. se na to snažím nemyslet."
"Aha. Když už na něj tolik myslíš, aspoň by z tebe měl dostat škytavku." Vtipně odpověděl Miky a odešel do kuchyně. Za pár minut se vrátil s plechem voňavého cukroví. Nabídl jí, ona si vzala a pochválila výbornou chuť zdvyžením palce. Mikuláš obešel odzobený modřín třikrát, než si stačil prohléddnout všechny pověšené ozdoby. Už tak dlouho je neviděl na vlastní oči.
"Miky? Zítra tady ještě budu, ale pak odjíždím na měsíc k babičce. Napíše mi na email, jak to dopadlo? Budu muset jít." řekla a podívala se mu do očí. "No samozřejmě!"
"Tak fajn. Hele, tak ať ti to vyjde!"
"Díky."
"Ne, já díky."
Objali se a naposledy se na sebe usmáli. Kdyby tušila, jak mu tepalo srdce. Sám vlastně nevěděl, zda je to pouhé kamarádství nebo zamilovanost.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 14. prosince 2013 v 19:35 | Reagovat

Zajímavý nápad.

2 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 15. prosince 2013 v 0:08 | Reagovat

Pěkná povídka. Jen ten vánoční modřín mě trochu dostal :)

3 Kerr Knock Kerr Knock | 15. prosince 2013 v 0:48 | Reagovat

Ten modrin byl ucel, vzdycky jsem snila o tom, ze budi mit na vanoce modrin:D

4 Im bitch,not you. Im bitch,not you. | E-mail | Web | 15. prosince 2013 v 10:59 | Reagovat

Pekný príbeh :)Vlastne veľmi pekný. Dala si mi pocit že sú o chvíľu Vianoce no keď si na druhej strane uvedomím že vonku nieje sneh,nebláznim sa s mojou kamarátkou a tak tak mi je to ľúto. Milujem zimu. Minulý rok som ju nenávidela,je to divné. :D

Ten nápis-teda layout som robila ja ale vyhľadala som si Vianočné citáty kde sa mi objavil tento,hrozne sa mi zapáčil tak teraz zdobí môj blog. :)
O tom putovnom denníčku,nechcem predbiehať kedže so Sheri sme si o tom nepísali,ale asi sa väčšina bojí pustiť do toho,kedže sa nikto neozval a možno to bude tými pravidlami. Tvoj vek problém nebude,to určite nie kedže vidím ako píšeš a tak. :) Chcem iba naznačiť,že ak sa nikto neohlási,bolo by fajn rozšíriť to aj do Česka a potom by sa možno niekto prihlásil. A každopádne,keď budeme do denníka písať dlhšie 'posty' a nebudeme to posielať 4x do mesiaca,bude to to isté ako keby sme to posielali do Česka a vy späť. To som však povedala ja,Sheri má hlavné slovo aj keď ma požiadala aby som jej pomohla a tak. :) Ja ti dám ešte vedieť :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Už je to dávno, co jsme hráli v Praze, ale je to jedno z měst, které miluji. Vzpomínám si, že jsme
bydleli na kopci, odkud bylo vidět celé město. Skoro jsem nespal a brzy ráno jsem se šel projít.
Pršelo a nikdo nikde nebyl. Praha má nádhernou architekturu. I setkání s obyvateli bylo úžasné.
Lidé byli příjemní a všude byly nejkrásnější dívky, jaké jsem kdy viděl. Celé mi to připadalo velice umělecké.
Doufám, že tam brzy budu moct zase přijet." -Serj Tankian♥