Pojď sem, ty mrcho

5. listopadu 2013 v 20:01 | Kerr Knock^.^ |  Vlastní tvorba
Tak jo. Tahle povídka je trochu depresivní. Předem se omlouvám za navodění depresivní nálady:3
Říkali, že s ním můžu být! Říkali, že mi to dovolí! V den mých patnáctin.. Pozvala jsem ho k nám domů. Rodiče byli v dolním patře, poslouchali z gramofonových desek, popíjeli červené víno. Nechali mě v mém pokoji. Pak přišel. Políbila jsem ho a chytila z ruku. Matka nechtěla, aby k nám chodili mí kamarádi. Přeci jenom byli trochu staromódní. Nikdy jsem nesměla ven, musela jsem se oblékat jen do černých šatů. Jedli jsme v přesně stanovený čas. Učila mě matka. Vzpamatovala jsem se z nepříjemných vzpomínek a zadívala se mu do očí. Stále něco ukrýval za zády. Přinesl mi hnědého, plyšového medvídka. A pak přišla matka s otcem. Řekli mi, že jsem je měla poslechnout a on tak zaplatí svým životem. Měli nůž. Chytili ho a bodli ho do srdce. Začala jsem plakat. Chytila plyšového medvídka a běžela do lesa. Vyšplhala jsem na nejvyšší bod. Sbohem. Řekla jsem a skočila. Jenže jsem nezemřela. Jen jsem ležela. Zřejmě jsem si zlomila nohu. Snažila jsem se dostat domů. Moje matka čekala před dveřmi ve svých rudě zbarvených šatech a černých rukavičkách, ladících s černým kloboukem. Pojď sem, ty mrcho. Řekla. Běžela za mnou s nožem. Chtěla mě zabít. Zakopla. Vzala jsem jí nůž z ruky. A bodla jsem se. Upadala jsem do bezvědomí. Bodla jsem i jí. Obě jsme tam leželi vedle sebe a pomalu umírali.
Tato povídka je určená do pěkně depresivní literární soutěže. Téma bylo "zabila jsem sobě blízkého". Moc se mi nechtělo vymýšlet něco šíleně propracovaného, obzvlášť když ta povídka měla mít maximálně jednu normostranu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 fashionbysue fashionbysue | E-mail | Web | 5. listopadu 2013 v 22:21 | Reagovat

Asi prvá poviedka čo som si prečítala na takýchto blogoch.. :D Fakt depresívne.. :D :D

2 Sann Sann | Web | 6. listopadu 2013 v 13:39 | Reagovat

Týjo :D tohle bych si ještě jednou přečetla místo hororu :D

3 McDasha McDasha | Web | 7. listopadu 2013 v 13:58 | Reagovat

Ehm :D Depresivní já ráda :DDD trošku smutné no, ale jinak dobře zpracované :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Už je to dávno, co jsme hráli v Praze, ale je to jedno z měst, které miluji. Vzpomínám si, že jsme
bydleli na kopci, odkud bylo vidět celé město. Skoro jsem nespal a brzy ráno jsem se šel projít.
Pršelo a nikdo nikde nebyl. Praha má nádhernou architekturu. I setkání s obyvateli bylo úžasné.
Lidé byli příjemní a všude byly nejkrásnější dívky, jaké jsem kdy viděl. Celé mi to připadalo velice umělecké.
Doufám, že tam brzy budu moct zase přijet." -Serj Tankian♥