Říjen 2013

Nejzajímavější fobie

31. října 2013 v 7:00 | Kerr Knock^.^ |  Vlastní tvorba



Ahojky,
Dneska bych se trochu chtěla věnovat fobiím. Nechci přímo říkat, že mě některé fobie rozesmály, protože já sama mám taky divný fobie, ale jednoduše jsou některé opravdu nezvyklé a docela se divím, že vůbec existují. No, samy se přesvědčte. Když jsem dělala takový výcuc všemi fobiemi, nevěděla jsem, co si mám myslet. Něchtělo se mi smát, spíš mi bylo líto lidí, kteří nějakou taovou fobii mají. Vemte si, kdyby jste měli eufobii, strach z dobrých zpráv.. Nedokážu si to představit. Jsem ráda za svoj akrofobii (strach z výšek)

  • alektorofobie- strach ze slepic
  • anatidaefobie- strach z toho, že na vás kouká kachna
  • arachibutirofobie- strach z toho, že se vám na horní patro přilepí burákové máslo
  • barofobie- strach z gravitace
  • bendofobie- strach z práce ve fastfoodu
  • dendoskalpofobie- strach ze zubních párátek
  • dextrofobie- strach z věcí napravo od pozorovatele
  • eufobie- strach z dobrých zpráv
  • fobofobie- strach z fobie
  • frankofobie- strach z francouzů


Recenze- oční stíny Vevay

30. října 2013 v 11:27 | Kerr Knock^.^
Ahoj
Tak tady máme první recenzi na oční stíny Vevay↓

Cena: cca 200 korun

Tuto malou paletku jsem dostala od mamky, bohužel si nepamatuji cenu a na internetu se ceny pohybují kolem dvou stovek. Vevay je švédská kvalitní značka. Stíny jsou výrazné, vydrží téměř celý den. U jiných stínů jsem zvyklá si je malovat ráno a později odpoledne domalovávat, tyhle stále zachovávají svojí barvu.
Tvářenku nepoužívám, ale je opravdu výrazná, spíš k tmavší pleti. Světlejší tvářenka nalevo e jemně třpytivá, tmavší matná. Stíny jsou opravdu pěkné, nejčastěji používám černou (třetí v horní řadě) a světloulince šedou (čtvrtá ve spodní řadě). Barvy se dobře kombinují, vytváří krásný kouřový efekt. Nezpůsobuje žádné alergie ani jiné reakce, mám citlivější pleť a tyto stíny můžu jen doporučit, nemůžu si je vynachválit:)

5/5

Skaut mě dělá jiným člověkem

28. října 2013 v 19:10 | Kerr Knock^.^ |  Vlastní tvorba
Ahoj:)
Určitě už jsem se několikrát zmiňovala, že jsem skautka. Jsem na to hrdá, že můžu být jedna z mnoha skautů a skautek po celé zemi, že mám rodinu všude, že jsem součástí lepšího světa. O čem vlastě ten skauting je? Spousta lidí si myslí, že jde jen o poznávání rostlin, Morseovu abecedu a vyřezávání ze stromů. Že je to nuda, když teď jsou počítače, televize, hry a mobily. Jasně, všichni skauti, které znám taky mají mobil, počítač a televizi, taky hrajou hry, koukají na televizi, jen se zároveň věnují i něčemu jinému. Jenže to je také o vnímání světa, o chování, o přátelství na celý život. O spolupráci, o tom nevzdávat to, prosadit svůj názor, užít si zábavu, poznat přírodu, poznat spoustu nových skautů, zjistit informace, skaut vás připraví na život. Tento víkend (Tedy spíš pátek večer-pondělí ráno) jsem absolvovala KRAP- kurz rádců a podrádců a musím říct, že mi to hodně přineslo. Jelikož jsem se s pár skautkama znala už ze Svojsíkáče, bylo to spíš rodinné setkání. Sešlo se tak přibližně 30 lidí:) Během dnů jsme se učili, jak vymýšlet program na schůzku, jak se chovat ke světluškám/vlčatům, jaké hry a spoustu dalších věcí, zároveň jsme si užili srandu při bojovkách, kdy jsme běhali po městě a hledali stanoviště v jedenáct hodin večer. Samotné bloky, kdy jsme si mohli vybrat na který půjdeme byli třešničkou na dortu- absolvovala jsem kurz masáží a ještě si vyrobila kytičky do vlasů. Při jedné prezentaci nám místní farář/skaut promlouval do duše. Asi všichni jsme si uvědomili, že bychom nejenom měli být lepší skauti, ale i LIDÉ. Že bychom se měli chovat lépe, vážit si lidí, vědět, jaká je nižší a vyšší pravda, pěvně si stát za svým názorem, umět přiznat pořázku, nevzdávat se, mít rád lidi jenom proto, že existují. Jindy jsme se zase přiučili o světových akcích, které jsou pořádány. Myslím, že do té doby, než jsem zažila tento kurz, jsem se snad ani nemohla považovat za skautku. Mimo toho, že jsem si přivezla spoustu zkušeností, zážitků, výrobků, popsaných papírů a mobilu plného fotek také krásný indiánský copánek od Sunny. Mám ho na spodních vlasech, to znamená, že je mi krásně vidět, když mám vlasy rozpuštěné i v culíku. Moc ti ještě jednou děkuji:3
Celá natěšená jsem se přihlásila na Žirafu, tak doufám, že tam potkám někoho, kdo za mnou přijde s tím, že mě zná z blogu:D Zároveň už se fakt těším na středoevropské Jamboree a Intercamp, tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál, ale fakt se nemůžu dočkat, jen škoda že ještě nemůžu na MiQuik:)
Chtěla bych se vás zeptat, co si myslíte o skautingu, jaký na to máte názor?

Zabiji tě, elfe!

24. října 2013 v 14:49 | Kerr Knock^.^ |  Vlastní tvorba
On tam stál. Stál tam! Jeho tvář ozařovalo sluneční světlo, i přesto, že jsme oba dva byli uprostřed tmavého lesa. Měl červenou bundu, a tak mu krásně vynikly jeho kaštanově hnědé vlasy. Tmavě zelené džínsy, které mu koupila jeho holka nosil tak rád, a já ho za to nenáviděla. Teď jsem to chtěla udělat. Skončit s ním. Usmrtit ho. Zabít ho. Kudla, kterou jsem držela v pravé ruce mi klouzala, protože jsem měla spocené ruce. Stál tváří tvář smrti, a přitom si myslel, že ho čeká jeho drahá Anet! Jak komické! Nikdy jsem nečekala, že to zajde až tak daleko, ale zašlo. Prostě ho hci zabít! A udělám to rychle. Byl ke mně otočený zády, takže jsem ho mohla zasáhnout jednou ranou. Chystala jsem se k útoku. Chytila jsem se kůry velkého dubu, a vyběhla. Byla jsem velmi tichá, ale náhle pod mými nohami praskla větvička. Otočil se. Napřáhla jsem ruku s kudlou, pořádně jsem zakřičela a mířila mu na srdce. On ustoupil a v rukou vytvořil modrou, jasně zářící kouli, která se sama vznášela. Řekl jakási dvě slova, a potom prsty namířil na mě. Koule se mi před tělem rozprskla. Náhle jsem cítila velkou bolest. Nemohla jsem ovládat své tělo, zůstala jsem stát, a moje hnědé oči, ač jsem nechtěla naštvaně hleděly na Toma. Ano, tak se jmenoval. Celým jménem Thomatus Tusus. Zvláštní, ale kouzelné jméno. Přišel ke mně, chytil mě za bradu a posměšně se zasmál. A pak promluvil. "Co sis myslela, ty náno, že se nechám zabít? Nepřechytračila jsi mě, mám jedno velké tajemství, které, ačkoliv nechci, ti teď povím, abys mě už nechala být. I když.." Udělal krátkou odmlku, zasmál se a poškrabal se na bradě. "Ti to bude k ničemu, nikomu to neřekneš, protože už se domů nevrátíš." "Né!" Vykřikla jsem a chtěla něco udělat, začít se ovládat, ale nešlo to. "Nezabíjej mě!" Posměšně se podíval. Otočil se, šáhl do kapsy od kalhot a vyndal malý kapesní nožík. Otevřel ho, ale pak ho položil do trávy. "To taky nemám v úmyslu, ty malá naivní holko. Jsem elf. Jenže to mí předci vymysleli náramně dobře. Jsem zkřížený, mám v sobě všechny druhy. Lesní, vzdušný, vodní... Na co si jen vzpomeneš. Jenže, ty pitomá holko, ty asi o elfech moc nevíš." Skrčil se pro nůž a namířil ho proti mě. "Jakožto kříženec mám vůli zakrvit jakéhokoliv člověka v mého pomocníka, poddaného, služebného, říkej si tomu jak chceš. A to se chystám právě udělat." "Takže mě nezabiješ?" Zeptala jsem se, a v duchu jsem si oddychla. Byla jsem ráda, že i přesto, že jsem ho chtěla zabít, to on mně neudělá. "No, nevím, je to něco jako smrt. Možná horší než smrt. Chceš zabít? Máš zájem?" Tajemně se zeptal. A já věděla, že kdybych řekla ano, opravdu to udělá. Měl takovou moc a sílu, že bych proti němu neměla šanci. Zavrtěla jsem hlavou. "Šikovná." Nožem se říznul do tepny. Na zelené listy od kapradí začala stékat modrá krev. Potom chytil mojí ruku. "Né!" Zakřičela jsem. Uvědomovala jsem si, že mě může zabít. "Copak?" Řekl, ale než jsem stačila něco namítat, pořádně mě říznul do levé ruky. Spojil jeho krev s mojí. Říkal něco o tom, že to bude možná bolet, že to budu cítit, ať se nelekám, ale potom jsem upadla do bezvědomí.

Proč si všichni hrajete na velký rockery?

13. října 2013 v 19:14 | Kerr Knock^.^
Poslední dobou se rozšířily jakési návody s názvem DIY a s nimi i vlna cvočků, pyramid a podobných rockových až metalových doplňků. Přes prázdniny si všichni kupovali halenky bez rukávů s límečkem, nevím jak se to přesně jmenuje. Mně tohle nic neříkalo, ale zároveň jsem to ani neodsuzovala. Horší bylo, když si na to holky začaly lepit právě ty pyramidy a všemožné kovové věcičky a najednou byly děsně IN. K těm všem sladkým barvám si braly stříbrné náramky a kovové masivní řetězy smíchané s barevnými náušnicemi a těmi skvělými Vanskami, Supry a podobnými botičkami. Ombre kraťasy, snapback... To jsou vše věci, neboli móda, která za chvíli omrzí. Za dva měsíce už si na to nikdo nevzpomene, nikomu už to tak in nepřijde. Prostě to trvá jen určitou dobu, než se věci onosí, okoukají a pak už to nikoho nezajímá.
Já už odmalička poslouchám rock, hard rock a metal. Jako malinká jsem usínala u kapel jako jsou SOAD, Depeche mode, U2 a podobně. Táta byl jako mladý rocker.. černé oblečení, trika kapel. Doteď poslouchá stejné kapely, takže v tomhle si strašně rozumíme. Tak nějak v rocku pohybuji už poměrně dlouhou dobu, jen jsem prostě čekala, až budu starší. Vlastně mě ani nebavilo běhat po obchodech, nakupovat, koukat na hadry, na nejnovější boty a doplňky. Všechno jsem nechávala na rodičích, babičkách, tetách. Většinou to končilo barevnými tričkami, širokými džínami, teniskama a barevnýma čelenkama. Jo, vlastně mi to ani tolik nevadilo. Fakt jsem nepotřebovala vybočovat a lišit se od ostatních. Jednoduše jsem proplouvala s oblečením, která mi někdo dal. Když jsme o prázdninách byli nakupovat, přebíhala jsem z jednoho regálu ke druhému. Tady se mi líbila růžová mikinka, tady černé triko.. Jednou punkerské tílko a pak světloulince modré kraťásky. Mamka se mě zeptala, jaký styl vlastně chci mít. Tehdy jsme asi obě dospěli k názoru, že si chci začít vybírat oblečení sama a chci mít vlastní styl. To jsem ale ještě ustálený styl neměla. V mém šatníku tak jsou barevné kousky, které nevím, jestli je na sebe ještě vezmu. Zjistila jsem totiž, že mi nejvíce vyhovuje styl, u kterého jsem právě vyrůstala- rockerský. Nikdo mě do něj nikdy nenutil, možná je to v genech, možná náhoda. Jednoduše se v tmavých barvách cítím lépe. Včera jsme zajeli do Budějovic, oblítali jsme snad všechny krámy, ale rockerských kousků je všude málo. Největší radost mi ale udělali glády♥
Pak svetr z Terranovi, šedivý. Zítra si půjdu koupit černý bolerko a cvočky a svírací špendlíky. O bolerku jsem hodně přemýšlela, docela ho potřebuji, ale nechci jen to obyčejný černý. Přeci jenom, to má kdekdo. Takže tam přišpendlím svírací špendlíky, pár placek a snad to bude lepší:)
Ale zpět k myšlence a důvodu, kvůli kterému jsem začala psát tento článek. Prostě mi přijde jako kravina, když se holky považujou za drsný rockerky, protože mají černý džíny nebo tílko se cvočkama a přitom poslouchají Justina Biebera a ve vlasech nosí růžové čelenky a barevné přívěšky a náramky. Prostě rock je o určitém vnímání světa, názorech, hudbě, oblékání. Některé styly nemají určeno, jak se chovat, jak vnímat, ale tady ano. Nikdo nikdy nebude dostatečným rockerem, dokud si to nezačnou myslet ostatní. Nikdy to není tak, že si koupíte jedno tričko a džíny. Stáváte se jím postupně. A já vlastně také.

Seznam věcí, které si budu přát k Vánocům♥

6. října 2013 v 18:23 | Kerr Knock^.^
1. Florbalka
Jelikož hrozně ráda hraji florbal, budu si přát florbalku. To je naprosto jasný.

2.Tričko se SOAD
SOAD je, jak všichni víte, moje oblíbená skupina a tričko s nima si hrozně přeju♥

3. Boty Dr. Martens
Och bože♥ Ty červený jsou na 70% mojee:D Už je mám skoro slíbený:3

4. Playboy deodorant
Ne, nebudu si kupovat pánský deodorant:D Ale od playboye je i řada deodorantů pro womenky a já úplně miluji ten růžový uprostřed↓
Strašně krásně voní, takovou sladkou vůní:3


Jak těžký život musí mít učitelé?

4. října 2013 v 18:34 | Kerr Knock^.^
Všichni si stěžují na školu. Jak je to nebaví, jaký jsou tam pitomí učitelé, jak dostali špatnou známku jenom oni... Fajn. Jenže slyšeli jste někdy stěžovat si učitele na vás? Taky fajn. Všichni se ptají dětí, jak jim to jde ve škole, jací jsou na ně učitele zlí, jak pitomé testy jim dávají. Dobře.
Ale zamysleli jste se někdy nad tím, jak se cítí učitelky, které denoděnně, po několik desítek let, docházejí do školy a stýkají se s takovými puberťáky, zatímco my za pár let vystudujeme a škole se budeme vyhýbat obloukem?

Buďme rádi, že jsou učitelé takoví, jací jsou. Vemte si, že by nám za nepřinesený úkol nijak nevynadali, stejně tak jako za nesmazanou tabuli, nepřezuté boty, ohnuté rohy účebnic, kecání při hodinách, sprostá slova, bordel ve třídě, nedopsané poznámky a podobně, takovýchto případů si každý určitě vybaví mnoho. Jak by to pak v té škole vypadalo? Jo, já vím, nikomu se nad tím nechce přemýšlet. Přeci by bylo mnohem lepší, kdybychom domácí úkoly nedostávali, chodili v botech po škole, nepsali si poznámky (a vlastně bychom se nemuseli učit vůbec, že).
Byla by z nás banda negramotných závysláků na počítači, i když, v některých případech už to z polovic tak trochu je, no nemám pravdu? Takže buďme optimističtí. Za devět let máme základku odbitou a pak si všichni můžeme jít lehnout do postelí, nebo to vlastně předtím jít ještě někam pořádně oslavit, i když jsme vlastně ti "nezletilí", ale tak co, teď je to in, opít se ještě předtím, než nám bude osmnáct. Nebo si můžeš sednout k počítači a dělat ty věci, na které jsme vlastně neměli vůbec čas, když jsme tu pitomou školu měli. Ale ouvej.. Najednou si uvědomíte, že to asi není přesně to, co vám vyhovuje. Přihlásíte se na střední a pak na vysokou.. A samozřejmě že to stěžování na opět "pitomou" školu je zpět. To jsme tolik nerozhodní? To si prostě stěžujeme na to co máme, i když je to mnohdy to nejlepší, co mít vlastně můžeme?
Učitelky třeba nemají práci do šesti, jako někteří lidé, zato zůstávají ve škole i poté, co si my odejdeme spokojeně domů. Opravují domácí úkoly a písemky, připravují se na další den. A když to nestihnou ve škole, berou si práci i domů. Nebylo vám občas líto takovýchto mnohdy "bezcitných" lidí? I když si to neuvědomujeme, učitelky jsou hodné. Jsou hodné všechny. Třeba i ty přísnější- jistě, můžeme si přečíst znovu první odstavec, za který nám právě tyto učitelky nadávají, a pak bychom ve čtení pokračovali, a rázem bychom změnili názor. Takže milé panstvo, klid. Taky by nás ještě mohli mlátit rákoskou před zadek a přes prsty. Proč píšeme testy, domácí úkoly, všemožná cvičení a proč zkouší u tabule? Ona to nedělá pro svoje potěšení, opravdu nevěřím teorii, že je některá učitelka natolik škodolibá, že by zkoušela pro svoje vlastní potěšení a vnitřní uspokojení. Dělá to pro nás. Kdyby nás nepřinutila, prostě bychom se na to vykašlali. Takhle to aspoň trochu donutí se na to učení podívat. Nikdy jsme do ničeho nebyli nuceni. Kromě devíti let strávených na základní škole. Tak si toho kurňa važme.

Co mě na facebooku štve

2. října 2013 v 20:59 | Kerr Knock^.^
Ahoj,
Rozhodla jsem se napsat takový seznam věcí, které mě na facebooku, největší sociální síti, štve.

  1. Statusy
-"Děsně smutňoučké"-
-"Chtělo by to kluka."
-"Když se rozdávala krása, na mě nezbyla."
-"Má mě aspoň někdo rád...."
-"Nesnášim tenhle život!"

-Prosící o lajky-
-Máš mě rád? Lááájk
-Chceš vědět co si o tobě myslim? Laaajk, docela nuda
-Bereš mě za kámošku? .... *like*
-Zrůda..( 0 liků )
Odpad ( 1 like )
Debilka ( 2 like )
Ošklivá ( 3 like )
Ujdu ( 4 like ) ...
Normální ( 5 -6 like )
Pěkná ( 7-8 like )
Kamoška ( 9 like )
Nejlepší ( 10-11 like )
Luxusní ( 12 like )
Božská( 13 - víc like ) Dej si to taky do statusu a a sleduj...!!

-Nepochopitelné-
-Yeeeeeah!
-Jseš nejlepší brouku
-Kur*a!!!!
-To sem zase pos*al dop*dele -.- !!!!!!!!! Nesnášim tenhle život!

Má pravá tvář. Nebo levá?

1. října 2013 v 17:57 | Kerr Knock^.^
Milé dámy a pánové,
Představuji Vám svojí nejnovější fotku, která nese název "Má pravá tvář"
No, pravda je, že je to jen pravá polovina:D Ale dobrý, nebudu si kazit umělecký dojem.
Jinak, to oko není nijak upravený.. Mám takovou barvu oka, ale uvědomte si, že to trochu zkresluje ten efekt:)
A tato barva vlasů.. K ní se radši vyjadřovat nebudu:D Z ombre se vyklubala katastrofální zešedivělá barva, ale dobrý, není čeho litovat, chtěla sem to, mám to mít:) Takže to je asi všechno:)
Mějte se krásně, Vaše Kerr
"Už je to dávno, co jsme hráli v Praze, ale je to jedno z měst, které miluji. Vzpomínám si, že jsme
bydleli na kopci, odkud bylo vidět celé město. Skoro jsem nespal a brzy ráno jsem se šel projít.
Pršelo a nikdo nikde nebyl. Praha má nádhernou architekturu. I setkání s obyvateli bylo úžasné.
Lidé byli příjemní a všude byly nejkrásnější dívky, jaké jsem kdy viděl. Celé mi to připadalo velice umělecké.
Doufám, že tam brzy budu moct zase přijet." -Serj Tankian♥